Chcete, aby vaše děti byly šťastné? 12 kroků, které pro to můžete udělat hned teď.

Ze všech stran slyšíte o nezvladatelných, nevychovaných a rozmazlených dětech. Každou chvíli čtete, jak jsou dnešní děti líné, že se zajímají jen o sebe (nebo o mobily), že nemají k nikomu a ničemu úctu.  Všude se navíc potkáváte se vzájemným odsuzováním a s drsnými střety různých výchovných přístupů. 

Jak teda máme odvrátit cestu našich děti na dráhu „nevychovanců“? Pomůže více zákazů nebo více důvěry? Máme děti více mazlit nebo je připravovat na krutost světa? Máme jim dávat zodpovědnost nebo hlavně zajistit to, aby nás poslouchaly za každých okolností? Co přesně je správné? Máme to raději vzdát a začít si šetřit na stáří, protože naše nevděčné děti se o nás stejně nepostarají?

Na tom celém je nejděsivější nejspíš to, že jako nejjednodušší a nejbezpečnější cesta se nabízí moc nad tím nepřemýšlet, prostě nedělat nic neobvyklého. Zapnout televizi a nechat to tak nějak plynout. 

Ale měli byste něco vědět!

Právě teď máme úžasnou příležitost vybudovat u svých dětí základy vlastností jako je třeba velkorysost, odpovědnost, laskavost nebo vstřícnost. 

A tady je ta horší část.

Začíná to u nás – rodičů. Malé děti ještě ani neví, jak se k sobě navzájem chovat, natož s tím něco udělat. Všechno musí začít u nás. 

Jak tedy vychovat zodpovědné a šťastné děti? 

1. Respektujme děti! Ony pak budou respektovat nás.

Jak můžeme očekávat, že nás v budoucnu budou naše děti respektovat, když my teď nerespektujeme je? Kde je ta hranice, kdy už děti nepovažujeme za malé a začneme se k nim chovat s úctou?

Respekt dává dětem základy vnitřní síly, vlastní hodnoty a sebevědomí. To ale ani v nejmenším neznamená dovolit jim vše, tak jak si to většina lidí vykládá! Respektování dětí znamená podporu v tom, co dělají, i když to dělají špatně. Respektování dětí znamená i to, že jim nedovolíme něco, co považujeme za nevhodné, ale přitom s nimi jednáme s úctou. Znamená to, že když na děti někdy křičíme, tak se jim pak taky omluvíme.

Když děti respektujeme, bereme je takové, jaké jsou. Nesnažíme se je měnit podle našich představ.

2. Zase ty hranice...

O tom, že děti potřebují hranice, se mluví pořád. To není žádná novinka. O čem už se ale tolik nemluví, je to, jak těžké někdy může být hranice stanovit a hlavně je potom dodržet. 

Důležité ale je, abyste vy i děti znali důvod vašich hranic a ty pak byly pevné jako plot– a ne jako branka, která se zmateně otevírá jednou tam a podruhé sem. Svět je hodně chaotické a někdy přímo zmatené místo. Díky pevným hranicím se nakonec děti cítí mnohem jistější. Hranice jsou vlastně takový jasně vymezený prostor a uvnitř něj pak mohou zkoušet a objevovat svět.

Ani plot ale nemusí stát stále na stejném místě. Stejné je to s hranicemi. Proto je dětí neustále testují. Ideální je, když jim toto testování dovolí prožívat přirozené důsledky jejich rozhodnutí. To samo jim ukazuje, kde je prostor hranice zvětšovat. Tím, jak se posouvají hranice, může růst i  jejich přebírání zodpovědnosti. Podporujte je proto v jejich odvaze neustále hranice posouvat.

3. Rutiny – pevné body v chaosu všedních dní 

Jako dospělí si někdy neuvědomujeme, kolik toho mají děti „na práci“, jak moc se toho musí naučit – jak se ovládat, jak se chovat mezi ostatními, jak být kamarád, jak se správně držet příbor a jak postavit sněhuláka. Je toho strašně moc! Tohle jsou ty úkoly, na které se děti musí opravdu soustředit a na které musí „přijít“. 

Používání něčeho tak jednoduchého, jako je třeba tabulka ranní a večerní rutiny, může dětem pomoci, aby se cítily mnohem jistější a uvolněnější během běžných činností. Vědět, co na ně čeká během rána a před spaním, jim přináší úlevu. (Ne, fakt není nutné každé ráno znovu objevovat Ameriku…)

I ty nejvíce bezstarostné děti si rády rutinu zautomatizují, díky tomu to mohou pustit z hlavy. A těm tvrdohlavějším se zase líbí pocit kontroly nad situací. Pokud je navíc mají stále na očích, tak vám odpadá neustálé komandování. Tak se uvolní ruce i nám rodičům a pak zbývá víc času na věci, které za to opravdu stojí. 

❤ Proč rutina a řád dělá děti šťastnější? 

4. Běhání venku místo sledování televize, mobilů a počítačů 

Pohyb a volná hra (hlavně venku!!!) podle mnohých výzkumů u dětí zlepšuje všechno možné – od školních výsledků přes emoční stabilitu až po kreativitu. Všem nám to je vlastně jasné, ale pak vyjdeme ven na hřiště nebo na louku – a nikde žádné dítě. Kde asi všechny jsou? Osmiměsíčnímu dítěti by vás asi nenapadlo dát na hodinu do ruky tablet. Ve věku, když už si o to děti samy říkají, je už odolávat těžší. Ale i tyto děti potřebují podněty, které jim plochá obrazovka s barevnými pixely prostě poskytnout nedokáže. 

Jak konkrétně dětem omezovat čas u obrazovek a jak přesně je „donutit“ k pobytu venku? Stojí to hlavně na nás rodičích. Přiznejte si – když máte volno, kolik času trávíte venku a kolik u obrazovek? Nemůžeme chtít po dětech něco, v čem my sami nejsme vzorem.

Nám se v této oblasti vyplatilo nastavit pevné hranice pro používání technologií. Neznamená to, že se nikdy nepodíváme na pohádku nebo nesedneme k počítači. Ale předem domluvená pravidla, která jsou přiměřená věku dětí, můžou všechno hodně ulehčit – a hlavně předejít zbytečným hádkám. Ideální je děti motivovat k tomu, aby trávily co nejvíce času venku. Pak jim chvilka u televize určitě neuškodí. 

Venku můžou být třeba s vámi a později i samy nebo s kamarády. Nesnažte se dětem stát od rána do večera za zadkem. Ono ani to nudění jim chvilku neuškodí! 

5. Spánek je nejvíc (nejen pro nás rodiče :) 

Spánek je pro vývoj dětí možná tou úplně nejzásadnější věcí. Ve spánku děti zpracovávají události předchozího dne a učí se z nich. Děti proto rozhodně musí dostatečně spát, aby mohly vytvářet dostatek nových nervových spojení! 

Problém, na který většina rodičů narazí, je ten, že děti většinou samy od sebe nikdy spát jít nechtějí. Mezi školkou, kroužky, hraním a televizí mají děti většinou problém se uklidnit, nechtějí se vzdát všeho toho blbnutí a snaží se jít spát co nejpozději. A tady přichází na řadu námi vytyčené hranice a zaběhnuté rutiny.

V kolik hodin mají mít děti „večerku“ se určitě nedá říct obecně. Malou nápovědou může být to, že pokud své dítko musíte ráno z postele tahat skoro násilím, nejspíš chodí spát moc pozdě. :)

Pokud se vám z večerního uspávání dětí podaří udělat příjemný rituál máte skoro vyhráno! Děti se na uspávání budou těšit a vy si naoplátku můžete užívat ty nejkrásnější momenty spolu s dětmi. A jako bonus budete mít volný večer, třeba se sklenkou vína. 

6. Umět chodit „v botách jiné osoby”

Empatie je vlastnost, která v mnoha výzkumech nejvíce souvisí s budoucím životním štěstím a úspěchem dítěte. Věděli jste to? Empatie posiluje laskavost, mezilidské vztahy a oslabuje šikanu, agresi a předsudky. A nejlepší na ní je, že je to naučené chování a dá se tak posilovat. 

Mluvte s dětmi o jejich pocitech. Mluvte o tom, jak to, co cítí, ovlivňuje to, co potom dělají. A naopak. A hlavně se nebojte mluvit o vašich vlastních pocitech. Když jste naštvaní nebo šťastní, řekněte jim to, ať se učí, jak vypadají různé projevy emocí. A podobně s dětmi mluvte o tom, jak se asi cítí druzí a proč. Pokud cítíte, že má vaše dítě s pojmenováním emocí problém, tak si vezměte na pomoc nějakou vizuální pomůcku. 

Hodně pomáhá používat na děti v reakci na jejich chování otázku: „Jak se cítíš ty, když se k tobě takhle někdo chová?” Když si třeba sourozenci něco škaredého říkají, často nevědí, že tím tomu druhému ubližují. Stačí je zastavit a na příkladu ukázat, jak se cítí, když jim někdo dělá to samé. A vůbec - sourozenci jsou ti nejlepší trenéři empatie. Jen je občas potřeba, aby do toho taky vstoupil (empatický a klidný) rodič. :)   

7. Objímání není nikdy moc!

„Potřebujeme čtyři objetí za den, abychom přežili, osm objetí za den pro náš základní provoz a dvanáct objetí denně k tomu, abychom rostli.“ Virginia Satirová, respektovaná rodinná terapeutka

Objímání v těle uvolňuje „hormon lásky“ – oxytocin. Díky objetím se cítíme dobře na naprosto základní úrovni a díky nim můžeme růst – doslova i přeneseně. Proto objímáním a láskou nikdy nešetřete. Je to to nejjednodušší a zároveň to nejefektivnější, co pro děti můžete dělat.

8. Nechte to na dětech

Nedělejte pořád a všechno za děti. Kdykoliv je to jen trochu možné, dejte jim důvěru, že to zvládnou samy. Když si chtějí zkusit samy namazat rohlík, koupit zmrzlinu nebo nachystat věci, dovolte jim to. Podpořte je. Dejte jim zodpovědnost a kontrolu nad situací.

Nepřikazujte ve všem dětem, snažte se spolu domlouvat a tam, kde to jde, nechte děti v rámci možností o věcech rozhodovat – pro začátek o menších věcech (např. o tom, co si na sebe oblečou), a později i o věcech, které mají větší dopad. 

Zároveň vtáhněte děti do rozhodování o vašem každodenním programu. Nenechte je cítit se jen jako přívěšek k vašim plánům. Ukazujte dětem, co se bude dít, kdy a proč. Pomozte jim zorientovat se ve svých i v rodinných plánech. Tím jim umožníte získat pocit, že svůj program určitým způsobem řídí. 

9. Domácí práce – jsme v tom společně

Naučte děti, že to, aby vám bylo doma příjemně, je zodpovědnost vás všech. Děti, které mají doma na starosti aspoň pár domácích prací, mívají vyšší sebevědomí, jsou zodpovědnější, dokážou se lépe vyrovnat s frustrací a jsou celkově šťastnější. Díky tomu všemu se jim taky lépe daří v životě.

Domácí práce zkrátka učí děti nezávislosti a pracovitosti. Začít navíc můžete klidně hned! Už tříleté či čtyřleté děti bez problémů zvládnou mít doma nějakou povinnost. 

Tahle oblast je taky typickým příkladem toho, že neustále dětem „ulehčovat“ tím, že děláme věci za ně, jim nakonec ve výsledku může spíš přitížit. Proto se prostě domluvte, znázorněte si dohodnuté úkoly třeba na týdenním plánu nebo v kalendáři a jděte do toho. Počítejte ale s tím, že v začátku to pro vás nebude žádné velké ulehčení. V budoucnu vám za to ale děti (i vy sami sobě) poděkují. 

10. Společně si pohrát...

Děti vám málokdy řeknou, že měly těžký den a že by si potřebovaly promluvit. Spíš vám řeknou: „Budeš si se mnou hrát, mami?“ Děti se během společné hry s dospělým propojují, učí se od nich a prostě v těch chvílích rostou společně.

Proto je tak důležité jejich výzvy ke hře neustále neodmítat. Jasně, že asi nejde, abyste si spolu s dětmi hráli od rána do večera, ale to ani není nutné. Někdy to nejde ani jednou za den (a když to tak zrovna máte, tak si to nevyčítejte). Ale někdy si ten čas udělejte! 

Odložte telefon, udělejte na večeři rohlík s máslem (dobře, a třeba s okurkou :), sedněte si za dětmi na zem a dělejte cokoliv spolu. Nebo běžte ven a postavte sněhuláka, sáňkujete, prostě si hrajte, jako byste byli taky dítě. Pomůže to dětem i vám a věřte, že většina těch „strašně důležitých věcí, co máte na práci“ prostě počká. (Nebo jim aspoň čekání bude škodit o dost méně než dětem.)

11. Zážitky, ne věci!

Pravda je taková, že děti potřebují mnohem méně věcí a mnohem více zážitků, než by se nám mohlo zdát. Až vyrostou, nebudou všechny ty hračky tím, na co budou vzpomínat, budou to zážitky, které prožily – třeba jak jste společně stavěli toho sněhuláka nebo jak jste jednou tak strašně zmokli při výstupu na Praděd. 

Proto buďte spolu, ne jen vedle sebe. Kupujte toho méně a dělejte toho více. Dětem je navíc celkem jedno, jestli to znamená drahou lyžařskou dovolenou v Alpách nebo foukání a chytání bublin u vás na zahradě. Vážně to není o penězích.

12. Společné čtení

A jestli jsou nějaké „předměty“ v životech dětí opravdu potřebné, pak jsou to knihy. Díky čtení děti porostou přímo před vašima očima. Proto si už odmalička společně čtěte a dělejte to tak dlouho, dokud o to děti budou stát. Společné čtení s malými dětmi (klidně s těmi, které ještě neumí ani mluvit) rozvíjí jejich slovní zásobu, pomáhá jim lépe rozumět světu a posiluje váš vztah. Tak se společně zalistujte a uvidíte, jaký to bude mít efekt.

Každý děláme chyby, ve výchově asi obzvlášť. :) Tou největší by ale bylo dělat před dětmi, že jsme dokonalí. Nevzdávejte to, snažte se vychovat ze svých dětí šťastné a zodpovědné dospělé. Dělejte u toho jednu botu za druhou, ale hlavně v tom buďte spolu. Hodně se u toho smějte! Klidně sami sobě. A ulehčete si to, jak to jen jde. Zasloužíte si to! Nevíte jak začít? Stáhněte si zdarma tabulku ranní a večerní rutiny v naší facebookové skupině Plánujeme s dětmi a nebo si rovnou pořiďte Lyonis, stejně jako už více než 1000 jiných rodičů.