9 dovedností, které děti opravdu potřebují (ale rodiče často přehlížejí)

(První ze série tří článků)

Chytrých knížek o výchově jste přečetli už asi sto, ale stejně tak nějak nemáte jasno. A čím jsou děti starší, tím je to horší, že? To známe! I my tápeme v tom, co vlastně dětem předat, aby byl jejich budoucí život co nejšťastnější a co nejúspěšnější.

Nejspíš už tušíte, že úspěch a spokojenost často mnohem víc závisí na “měkkých dovednostech” než na těch “tvrdých”. A máte pravdu. Myslí si to i Světové ekonomické fórum, z jehož seznamu klíčových dovedností pro budoucnost se budeme dnes inspirovat.

Následujících 9 dovedností jsou ty, které jako rodiče často přehlížíme, nedáváme na ně dostatečný důraz. Přitom jsou tak důležité! A navíc není vůbec těžké je dětem pomáhat rozvíjet. Proto si taky prakticky ukážeme, jak vám v jejich rozvoji pomůžou Lyonis pomůcky.

Dnes se zaměříme na první tři z nich. Jsou to ty, které se z celého seznamu nejvíce týkají myšlení a rozhodování:

1. Řešení problémů

„Mamííí, Kubík mi vzal můj balón”. Kde my už jsme to jenom slyšely? :) Taky vždycky nechápete, proč s tím dítě nejdřív běží za vámi? A co potom uděláte? Jdete situaci řešit za dítě nebo mu poradíte, co má udělat? A jak často vlastně děti necháváte něco doopravdy vyřešit? Samotné. 

Asi byste chtěli, aby si vaše dítě v budoucnu umělo samo poradit, aby před problémy neutíkalo, aby dokázalo najít řešení a vybrat to nejvhodnější k dané situaci. To všechno se dá zahrnout pod dovednost řešit problémy a to všechno se dá u dětí rozvíjet už od nejútlejšího věku.

Pro začátek postačí, když se budete snažit nedělat všechno pořád za děti, když je necháte se s „problémy“ poprat nejdřív samotné. A tím „problémem“ může být cokoliv – od výběru vhodného oblečení na ven, přes nejrůznější dětské hádanky a hlavolamy až po vyřízení nějaké záležitosti s paní učitelkou. Dejte dětem nejdřív možnost, ať se o to postarají samy, povzbuďte je a uvidíte, co se stane.

Dalším skvělým nástrojem, který pomáhá rozvíjet dovednost řešit problémy, je tzv. nestrukturovaná hra. To je taková  hra, do které dětem nezasahujeme, ve které si děti vymýšlí vlastní pravidla. Není totiž vůbec nutné, abyste dětem ke všemu dávali přesné instrukce, opravovali je, ukazovali jim, jak ”se to dělá správně“. (A ano, víme, že někdy je tohle sakra těžké, držíme palce!)

Plánování na kalendáři nebo vedení si vlastní tabulky úkolů může trénink řešení problémů skvěle doplnit. Třeba spolu mrkněte na předpověď počasí a nechte dítě naplánovat vhodné aktivity na odpoledne po školce na celý týden dopředu. Nebo ho nechte vyřešit, co dělat, když se nečekaně změní program.

2. Kritické myšlení

„Mami a víš, že oranžové berušky jsou jedovaté a červené jsou hodné?” „Fakt? To se mi nějak nezdá.” „Jo, jo! Říkal to Kryštof ze školky!” Abyste rozuměli – Kryštof je předškolák, nejstarší kluk ve školce a velká autorita mezi ostatními dětmi. Kvůli Kryštofovi se Toník bude klidně hádat i s rodiči a bude se za Kryštofovu pravdu bít jako lev až k slzičkám. Kryštof je holt jiná liga! Kam se hrabe máma s tátou.

Ale co do budoucna? Asi by se hodilo, aby si dítě umělo záležitost pečlivě vyhodnotit a udělat si o ní vlastní úsudek. Kdo umí myslet kriticky, vždycky tak trochu zpochybňuje to, co stojí před ním, nebere všechno jako „dané“ a automaticky pravdivé. A to nám zní hodně důležitě, co vám?

Pokud doma chcete mít malé „kritické myslitele“, věřte, že není nijak těžké tuto dovednost v dětech povzbuzovat. Začněte tím, že se dětí budete ptát na jejich názor na různé rodinné záležitosti nebo i na různá témata z veřejného dění. Ano a klidně i na ty, u kterých jste své děti dosud považovali za „ještě malé“.

Děti se nejlépe naučí přemýšlet kriticky, když uvidí, že jejich názory jejich okolí zajímají, že je berou vážně. Proto se určitě vyvarujte zbytečné kritice, přílišnému „opravování“ nebo dokonce výsměchu. Ať už jsou jejich názory jakkoliv bláznivé nebo odlišné od těch vašich. 

Pozor! To samozřejmě neznamená, že nemůžete názory vašich dětí vůbec zpochybnit nebo se s nimi o nich klidně trochu dohadovat, pomáhat jim jejich názory tříbit. Jen je potřeba to dělat s respektem. Pocit přijetí je totiž ten klíč, který děti povzbuzuje ke kritickému myšlení.

A ano, víme, že nekonečné otázky (nebo nekonečné monology) jsou pro nás rodiče někdy ubíjející. (Zvlášť když jsou ty děti 3. ☺) Ale naučit děti nad věcmi přemýšlet za to stojí. Co určitě můžeme doporučit, tak je udělat si na všechny ty důležité a zásadní otázky prostor tím, že se elegantně „zbavíte“ těch stále se opakujících. Třeba: „Co budeme dneska dělat?“ Tyhle otázky odsuňte na kalendář. ☺

3. Rozhodnost

Jasně, každý jsme (ne)rozhodný v různé míře už tak nějak od přírody, díky naší povaze. Pro někoho je výběr z 16 příchutí zmrzliny v cukrárně ráj na zemi a pro někoho peklo v hlavě. :D „Co když se rozhodnu špatně a zmrzlina mojí ségry bude lepší než moje?”

Ale pozor! I dovednost umět si vybrat – umět se rozhodnout a pak si za tím stát – se také dá trochu trénovat. Klidně už odmalička.

V životě si musíme v podstatě neustále volit z různých možností. Samy máme pocit, že těch možných voleb je v moderní společnosti stále víc a víc, a do budoucna to asi jinak nebude. Když se děti naučí si za svým výběrem stát, nezpochybňovat ho, nelitovat, může to jejich budoucí život hodně ulehčit.

I tady vám pomůže náš kalendář. Kdykoliv to jde, dejte dětem na výběr a nechte je své rozhodnutí stvrdit – třeba právě magnetkou. „Vyrazíme v sobotu do ZOO nebo na bazén?“ Šup s rozhodnutím na kalendář, a je to.

V příštím článku se podrobněji podíváme na další 3 důležité dovednosti a tentokrát budou trochu sociálnější. Podíváme se na komunikaci, spolupráci a emoční inteligenci. Těšte se.